Lavinový kurz v nejmenších velehorách světa

Posted on Posted in Výlety

„POMÓÓÓC! SPADLA LAVINA!!!“ ozývá se z doliny u Zeleného plesa a pětice sehraných průvodců se během několika vteřin vydává na záchranou akci. Jeden z účastněných za sledování obzoru (sekundární laviny) volá horskou službu, další dva hledají pomocí lavinových vyhledávačů a zbytek připravuje lopatu s lavinovou sondou…

tatry

Během deseti minut je po všem a všichni si s úsměvem na tváři rekapitulují právě proběhlé cvičení. Celé tohle divadélko bylo součástí lavinového kurzu pro průvodce Expedition club.cz, který se udál před pár dny ve slovenských Tatrách a vzali si ho na paškál kluci z Týmovky (náš bývalý průvodce Víťa Wálek a Radek Kulhavý).

img_2642

Tomuto víkendu předcházelo mecheché v podobě zmeškaného letu v Londýně… Cože do toho cpu UK? Den před začátkem kurzu jsem se totiž vracel ze španělské Olivy, kam jsem se po Silvestru na Azorech přesunul a když jsem se vracel ze Španělska přes Anglii domů, nestihl jsem přestup. Výsledek? Buď jsem si mohl dát na den oraz v Londýně (se zaplaceným hotelem a odvozem) nebo jsem mohl čapnout o 4 hodiny později jiný let do ČR, který fičel do Prahy místo do Brna. Nemít laviňák, tak bych neváhal ani vteřinu… Každopádně jsem se v pátek ráno dokutálel ve značně zmuchlaném stavu do kanclu, kde odstartovalo několikahodinové lavinové školení, po kterém se šlo volit a následoval přesun na Brnčálku (Chata pri Zelenom plese) do Vysokých Tater.

img_2716

Jeden by si mohl myslet, že když máte auto plné zkušených průvodců, tak vše půjde jako po másle. Hm, houbelec… Cestou do Popradu jsme asi tak 4-krát zabloudili a postupně si uvědomili, že nám chybí spousta věcí. Někdo si například nevzal spacák (ehm, já… 🙂 ) a někdy zase věci na vaření (to jsem byl vlastně taky já… 😀 ). Když jsme dorazili na parkoviště 8 kiláků od chalupy, zaskočilo nás, kolik lidí se s námi chystá nahoru. Každopádně bylo zajímavé ťapkat o půlnoci ve sněhu, když jsem byl ještě před pár hodinami hezky v teple na španělské pláži.

img_2689

Sobotní ráno bylo ve znamení praxe. Bylo nám znovu vysvětleno, jak se správně zachází s lavinovým vybavením a okamžitě jsme začali zakopávat a vyhledávat pípáky. My zkušenější, co jsme už s lavinovými proprietami uměli zacházet, jsme utvořili dvě dvojice a sázeli se o pivko, která dvojice vymete s tou druhou natolik, že nestihnou do 10 minut vyhrabat zasypanej pípák. Od Marťase s Víťou jsme společně s Tomem dostali slušně na zadek, protože měl někde úžasnou myšlenku zakopat nám je 150 metrů pod spodní hranici pekla… 😀

img_2867
Odpoledne bylo ve znamení zátěžových testů, vzájemného se pohřbívání a analýzy sněhových profilů. Opravdu plodný den, po kterém následovala ještě plodější debata u večerního piva 🙂 Zatímco sobotní den byl neustále zamračený, ten nedělní byl krásně zalitý sluncem. Dopoledne jsme cvičili synchronizaci celé skupiny při hledání několika zasypaných cílů a pak jsme se vydali na Jahňací štít (2 230 m). V rámci téhle prosluněné procházky jsme si nejen dokázali, že Sheila nás všechny strčí hravě do kapsy, ale také jsme si názorně ilustrovali brždění pomocí cepínu (někteří to ani nečekali 😀 ). Zkrátka a dobře se jednalo o další pohodovej den na horách, kterých nikdy není dost. Na večer jsme už jen sešli zpátky k autu, rozloučili se s Tatrami a kolem 23:00 dorazili do Brna. Někteří naši průvodci však na Brnčálce zůstali o pár dní déle a prolezli kotlinu křížem krážem.

img_3081

img_3043

img_3106

Každopádně jsem byl moc rád, že se nám podařilo podobný kurz zrealizovat a velký dík patří klukům Týmovky, že nás provedli výborným školením. Kdyby vás podobná tématika zajímala a chěli byste absolvovat lavinový kurz, tak se neváhejte na ně obrátit. Rozhodně to stálo za to! 🙂

img_3116


Fotogalerie

Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *