#0.4 … → 2017

Posted on Posted in Omáčka okolo

Jsou chvíle, kdy člověk ryje čumákem v zemi a dal by stokorunu tomu, kdo by mu na ulici shodil na hlavu květináč a ukončil jeho trápení. A pak jsou zase momenty, kdy se vznášíte na obláčku, žijete si svůj vysněný život a nerozhází vás ani frajer, jehož hladina testosteronu dalece přesahuje jeho inteligenci. Můj letošní rok byl v mnoha ohledech dost rozporuplný. Ať už se jednalo o záchranu kamarádky uprostřed Himálaje, potýkání se s výškovou nemocí na Kavkazu nebo o rychlostní přeběh Korsiky, velice si těchto zkušeností vážím. Jednalo se o neskutečně našlapaný rok, který stál za to! 🙂

gr20_my

Co mě nejvíce v uplynulém roce ovlivnilo? Jednoznačně Expedition club. Práce, kterou pro ně od března vykonávám mě z lidského i profesního hlediska neskutečně posunula a vlila čerstvou krev do žil. Být průvodcem pro Expe znamená zastávat funkci sociálního lubrikantu (díky Jiřine!) a žehlit nejrůznější situace za pochodu. Asi nikdy nezapomenu na hledání ztracené Miriam uprostřed rumunských hor, jak jsem řídil 150 km do Kieva s nefunkční spojkou nebo na dvoudenní záchranu Klárky z výšky 4 200 m pod sedmou nejvyšší horou světa. Už několikrát jsem si potvrdil, že cestování rozhodně není ztrátou času a za posledních pár měsíců jsem nasbíral více zkušeností, než za předešlé dva roky. Nikdy v životě jsem nebyl tolik spokojený s tím co dělám, jako právě teď. To nejkrásnější je, když vám po nějaké době řekne některý z účastníků, že mu výprava s vámi změnila život a že to byl přesně ten impulz, který potřeboval. Rád pomáhám lidem a když při tom můžu vidět kus světa, tak to pro mě znamená splněný sen. Kvůli průvodcování jsem však musel hodin orienťák na druhou kolej. Nelituji toho, protože to byla vítaná změna a za nějakou dobu se k běhání po lese opět zase vrátím. Ještě v květnu jsem se nacházel na 31. místě v rankingu, což bylo mé nejlepší umístění a i přes to, že jsem od června nedržel mapu v ruce, měl jsem z jarní části sezóny radost. Mohlo za to především 5. místo na MČR sprintových štafet, první start v hlavní mužské kategorii na MČR ve sprintu nebo první pódiové umístění na Českém poháru štafet. I přes to, že jsem se dost podvolil práci „ovčáckého psa“, tak jsem si zvládl odběhnout dva horského ultramaratony. Čtvrté vítězství v týmech na oblíbené Hostýnské osmě a 18. místo (ze 1414 závodníků) na Ultra-Trail du Mont-Blancu – OCC, hodnotím velice pozitivně a také vítězství na Vltava runu se mi vrylo hluboko do paměti. Připočtu-li k tomu další dvě ultra výzvy v podobě přeběhu Malé Fatry a především čtyřdenního překonání korsické GR20, jsem i s běžeckou částí sezony nadmíru spokojen.

gr20_my

Také jsem si splnil dlouhodobý cíl vylézt na Gerlachovský štít a vystoupat na Gran Paradiso. Bohužel (bohudíky) mám na svém kontě za letošní rok rovnou tři neslezené vrcholy, mezi které patří Kazbek (lezení v květnu opravdu nedoporučuji), Mont Blanc (padající šutry a neukáznění turisté mi tenhle kopec pěkně zhnusili) a také jsem musel odložit svůj první výstup na šestitisícovku Dhampus peak. Těžko se říct, který z letošních výletů do ciziny se mi nejvíce líbil. Opravdu mě zaujala výprava do Černobylu, punkový výlet od Podněstří a v neposlední řadě taky kráska zjizvená válkou, BosnaTaké jsem si odbyl své první cestovatelské přednášky před větším publikem a dokonce jsem byl pozván jako přednášející na Snow film fest. Škoda, že jsem byl zrovna tou dobou v cizině… Každopádně bych nechtěl opomenout ani atraktivní práci v Hanibalu a navázání kontaktů v podobě sponzorů. Ať už se jedná o Martina Marka z Inov-8 nebo o Hannah grant, který nás materiálně podpořil při přeběhu Korsiky. Stálo to za to, díky!
Jo a abych nezapomněl, také v rodině se událo několik veselých situací. Tak zaprvé se má sestřička nejmenuje Šviráková, ale Zábojníková. A aby té rodinné pozornosti nestrhla na sebe málo, přivedla na svět, tohohle malého frajera 🙂 Strejda Švirda, haha!
9-12-06-tonikMám před sebou velice náročný rok 2017. Vzal jsem si na paškál výzvu, kterou ještě nikdo nikdy nezrealizoval, dokončit studia na fakultě soudního inženýrství a začít budovat svůj vlastní podnik. Nápadů je spousta a nechci předčasně vypouštět něco, co nejsem schopný zrealizovat… Na úterní přednášce o Korsice se mě jeden z kamarádů zeptal, jestli nemám z příštího roku strach. Strach? Blbost! Těším se! Vím totiž, že strach je pro některé lidi překážkou. Je to totiž jen iluze. Není to přece skutečnost. Bojíme se něčeho, co nemusí nastat. A i když to nastane, můžeme to znovu překonat a být silnější. Buďte i vy silnější v roce 2017 a nepřestávejte tepat! 🙂

Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *