#4. výzva – Španělsko (Oliva) – plánování

Posted on Leave a commentPosted in Výzvy

Díky Expedition clubu jsem měl možnost poznat celou řadu zajímavý lidí a udělat si kontakty za hranicemi nejen svého odvětví, ale také těmi geografickými. Jedním z ukázkových příkladů je Anička Lusková, která žije ve španělské Olivě (hodina cesty od Valencie) a je nadšenou ultra běžkyní. Sama se mi nabídla, že mi poskytne ubytování a že se mi pokusí domluvit i parťáky, kteří by mě potahali po okolí. Zkrátka a jednoduše – nabídka, která se neodmítá! 🙂

23-3-17_spanelsko

(Pokračování textu…)

#3. výzva – Austrálie. Po stopách Great North Walku

Posted on Leave a commentPosted in Výzvy

Emil Zátopek jednou prohlásil, že jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Ovšem jestli chcete něco zažít, měli byste jít maraton. Škoda, že tenkrát před lety nebyly ještě v módě ultramaratony. Troufám si totiž  tvrdit, že by svůj výrok doplnil o větu: „A pokud si chcete okusit všechny krásy a příkoří běhu, zaběhnete si ultramaraton! A nejlépe v okolí Sydney, tam to stojí za to…“ 🙂

20-2-17_gnw

(Pokračování textu…)

#3. výzva – Austrálie (Sydney) – plánování a tipy na výběhy v okolí Sydney

Posted on Leave a commentPosted in Výzvy

Sydney – budova opery, skvělé jídlo a multikulturalismus. To jsou základní asociace, která mě při vyslovení názvu největšího města Austrálie napadnou. Rozhodně bych před pár týdny netušil, že je celé město doslova obklíčeno národními parky a tudíž nabízí perfektní možnosti běhání v atraktivní přírodě. Když jsem se zeptal svého hostitele Ondřeje Pavlů ohledně plánování své australské výzvy na zajímavé trailové destinace, vysypal z rukávu hned tři různé lokality, které jednoznačně musím vidět.

20-2-17_plan

(Pokračování textu…)

Darwin a Mount Kosciuszko

Posted on Leave a commentPosted in Výlety

„Kde to sakra jsem?“ škubám zmateně sebou a nervózně se rozhlížím okolo. „Hm, letiště… Jsem v Thajsku? Blbost, tam jsem byl před pár dny. Tak v Singapuru? Omyl. Nacházím se v australském Darwinu, kam jsem se dostal předevčírem z Bali a čekám na letadlo do Sydney. Kdo se v tom má vyznat?! Vždyť i já sám v tom mám bordel!“ Během posledního týdne jsem podnikl 5 letů a upřímně se každé ráno probouzím se zmateným výrazem ve tváři: „Kde to vlastně jsem?!“ Vtipné na tom je, že jsem se jako malej kluk bál létání. Kdybych tenkrát tušil, jak moc budu v dospělosti létat, tak se snad nikdy nevzdálím od maminčiny sukně…

20-2-17_darwin

(Pokračování textu…)

#3. výzva – Indonésie. V zajetí vulkánu.

Posted on 2 komentářePosted in Nezařazené

„Tak to jsem nevychytal ideální počasí,“ hledím vzhůru k nebi a sleduji, jak se na mou hlavu snáší hustý déšť. „Nejsem přece žádná holá prdel, ne? Zkusím to hecnou ještě o kus dál a třeba o pár stovek metrů výše vyběhnu z mraků!“ dodávám si odvahy a přitom strmě stoupám sopečnou krajinou na nejvyšší vrchol indonéského Bali, na Mount Agung tyčící se do výšky 3 142 m. Pár set metrů pod vrcholem mě však zastavuje silná průtrž mračen a husté proudy vody, které nade mnou strhávají vulkanické kameny. Uvědomuji si, že tohle už není příliš bezpečné a intuitivně hledám improvizovaný přístřešek v nedalekém skalním převisu. Dobře dělám. Ohlušující rána hromu na sebe nenechává dlouho čekat a jsem rád, že jsem poslechl svůj instinkt a nepokračoval dál v cestě. „Ty voe, kam jsem se to zase vydal…“ broukám si ztrápeně pod vousy a teskně vymýšlím způsob, jak se dostat zpět dolů.

2-2-17_ag1

(Pokračování textu…)

Singapur, město možností

Posted on Leave a commentPosted in Výlety

Singapur. Po včerejším ultramaratonu mám z nohou vánočku. Jenom pocukrovat. Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy kvalitně prospal a díky časovému posunu se začínám ztrácet, jestli je vlastně ráno, den nebo večer. Dvě a půl hodiny po půlnoci nacházím útočiště v jednom z letištních terminálů, kde si ustélám za obrovským květináčem zobrazující odkaz na Nový čínský rok. Nadlidský model kohouta mi pomáhá vytvořit bezpečné mimikry a přenést se na pár hodin do říše snů. Slastný spánek! Konečně.

16-2-17_sin8

(Pokračování textu…)

#2. výzva – Thajsko. Welcome to the jungle!

Posted on Leave a commentPosted in Výlety, Výzvy

Další smečka čoklů na obzoru! Kde je nějakej šutr?! „Ná, nažer se ty potvoro!“ hulákám na pětici zdivočelých psů, kteří se rozhodli bránit veřejnou cestu uprostřed džungle. Mám už plné zuby neustálého strachu o své bezpečí. Před hodinou a půl jsem musel kvůli trojici hafanů přeskakovat něčí plot a pár minut na to jsem se zastavil několik centimetrů od pavoučí sítě, ve které se pohupovala žlutá potvora o velikosti talíře. A navíc to šílené vedro a vlhkost! Ty kráso, to byl zase nápad přeletět z vymrazené Evropy přímo do thajského pekla! Nebo snad ráje?

1-2-_th

(Pokračování textu…)

#2. výzva – Thajsko (Phuket) – plánování

Posted on Leave a commentPosted in Výzvy

Každý, kdo někdy strávil noc na letišti to zná moc dobře. Nesmělé oťukávání ochranky, jestli je v pohodě lehnout si na lavičku nebo ustlat si rovnou na zemi. Neklidné usínání mezi zavazadly střídá pohled na hodinky a odpočítávání času do otevření gejtu. Získání elektrické zásuvky nebo free wifi má v takových chvílích cenu zlata. V kombinaci s polstrovanou sedačkou se jedná o nejcennější komodity na celém letišti. Sakra… 26 hodin je sakra dlouhá doba!

20-1-17_ph

(Pokračování textu…)

#1. výzva – Maďarsko. Když musíš, tak musíš!

Posted on Leave a commentPosted in Výzvy

Když mi byly 4 roky, zemřel mi můj dědeček. V paměti mi utkvěl jako milý pán s hlubokým hlasem, jenž mi jednoho krásného dne daroval angličáka. Odjakživa mě mrzelo, že jsem neměl tu čest ho více poznat a udělalo mi radost, když mi babička dala nahlédnout do jeho cestovatelských deníků.
Jedná se o několik tlustých bloků obsahující kreslené mapy, fotografie a ručně psané zápisky dokumentující dovolené mých prarodičů. V touze za poznáním charakteru mého dědečka jsem strávil hodiny a hodiny pročítáním deníků obsahujících záznamy nejen o lásce k cestování, ale také o boji s rakovinou, které nakonec podlehl. Vzpomínám si, jak se mi na tom všem nejvíce líbila upřímnost a lehkost, s níž uměl vše pečlivě popsat. Řekl jsem si, že pokud jednou budu cestovat, tak chci také psát tak bezprostředně a autenticky, jako on.

15-1-17_mad

(Pokračování textu…)