Na sněžnicích Černohorskou poloninou

Posted on Leave a commentPosted in Výlety

Všude je bílá tma a vzhledem ke strmosti kopce a množství sněhu bych se vůbec nedivil, kdybych strhl lavinu. Co teď? Přezout se do maček a pokusit se svah opatrně sejít? Nebo se mám raději vrátit nahoru k ostatním a chvíli počkat, jestli se počasí neumoudří? Několik minut vyčkávám, následně se přezouváme do maček a pomalu sestupuji do neprobádané temnoty. Najednou se mi noha boří skrz hluboký sníh a ocitá se ve vzduchoprázdnu. Těžko říct, jestli mám pod sebou jen půl metru nebo deset. Vidím si sotva na špičku nosu a jen díky pohotové reakci neplachtím vzduchem. Uff… Další náročný den v práci.

cernohorska_polonina

(Pokračování textu…)

#1. výzva – Ukrajina, aneb silvestrovské výletování po Karpatech (nedokončená výzva)

Posted on 7 komentářůPosted in Výzvy

Jsem kus idiota! Víte, jakou rekvizitu je důležité mít s sebou, když vyrážíte na sněžnice? Ano, správně! Sněžnice. Takové ty velké yeti-ovské bačkory, které vám umožní pohodlnou chůzi po sněhové pokrývce. Samozřejmě já, jako pan průvodce jsem přesvědčen o něčem jiném, takže abych šel ostatním příkladem, žádné nemám. Bořím se po koule v hlubočáku a místo, abych ostatním prošlapával cestu, bojuji udýchaně sám se sebou a jsem rád, že vůbec povlávám na chvostu skupiny. Už dobrou hodinu pochodujeme po tmě a viditelnost je sotva na 15 metrů. Fouká studený vítr, teplota se nachází hluboko pod nulou a mám za úkol odnavigovat partu 11 lidí na místo, kde jsem v životě nebyl. Nervozitka stoupá, morálka mezi účastníky klesá a při každém zaznění dotazu: „Jak dlouho ještě půjdeme?“ kličkuji jak zajíc a snažím se nemyslet na to, že dnes bivakujeme v záhrabu na sněhu uprostřed rumunských hor.

7-1-17_sn

(Pokračování textu…)