#9. výzva – Makedonie. Noční dobrodružství krajinou Šar – planinskou

Posted on Posted in Výzvy

„Možná bych se měl jít konečně naočkovat proti vzteklině,“ bleskne mi hlavou ve chvíli, kdy pár desítek metrů ode mě zuřivě štěká smečka pasteveckých Šarplaninců. Více než 40-ti kilogramová hovada se netváří zrovna vesele, že jim probíhám přes jejich území a ohrožuji celistvost ovčího stáda. Vlastně můžu být rád, že se tu i s ovečkami vůbec pohybují. V roce 2000 došlo totiž ke konfliktu mezi Makedonci a Albánci a část Šar planiny (kde se zrovna nacházím) byla zaminována. A právě všudepřítomné ovečky se postaraly o to, že už je oblast od min vyčištěná…

img_1166

Hory! Pokud něco na Balkánu opravdu obdivuji, tak to jsou hory. Divoké, málo navštěvované, ale krásné. Je úplně jedno, jestli se nacházíte v Bosně, Černé hoře, Albánii, Kosovu nebo Makedonii. Všechny tyto státy nabízí kombinaci relativně neprofláknutých kopců a charismatických měst. Ideální volba pro ty, kdo mají rádi pestrost a je jim blízká aktivní dovolená. První dva dny trávíme v okolí bosenského Sarajeva. Nejdříve prohlídka města a olympijských areálů, následně celodenní výlet do pohoří Trjeskavice, které bylo za války těžce zaminováno a dosud se na jeho svazích nachází cedulky s nápisem „pozor miny, nevstupovat“.  Na závěr 16-ti kilometrový výlet na kopec Malá Čaba (2 086 m) nás však potkává bouřka a máme co dělat, abychom bez úhony sestoupili mimo otevřené prostranství.

img_1141

Bosna má své neopakovatelné kouzlo a bylo skvělé se sem zase po roce podívat. Nicméně se musíme posunout dál – čeká nás černohorský Bobotov kuk (2 523 m). Černá hora nás naprosto uchvacuje překrásnými kaňony, kterými se line silnice z Bosny. Na jedné straně strmý sráz s blankytně modrou hladinou řeky, před námi jeden tunel za druhým a na straně druhé prudké kopce, které nemají konce. Po několika hodinách jízdy vyjíždíme tisícové převýšení a najednou se ocitáme v úplně jiném světě připomínajícím Skotsko. Úžasná krajina, kterou by zde čekal málokdo.

img_1154

img_1157

img_1171

Z výstupu na Bobotov kuk nakonec sejde, protože počasí vypadá velmi negativně a bojíme se, aby nás opět nezasáhla bouřka. Realizujeme jen kratší trek po okolí a na večer se přesouváme blíže k Albánské hranici. Na večer podnikáme s Matoušem hodinový výběh a následuje spáčov. Další den přejíždíme do albánského města Shkoder. V Albánii je snad největší koncentrace aut Mercedes na světě, ale žádný autorizovaný prodejce. Náhoda? 😀 Jsme tu sotva tři vteřiny a nechápavě kroutíme hlavou nad místním provozem. Svým způsobem mi to připomíná Marakéš a absolutně nepobírám pravidla silničního provozu. Jak se říká – silnější pes m***. Trefněji to popsat nejde. Po návštěvě pevnosti Rozafa se přesouváme na koupačku k písečné pláži a na večer dorážíme k vesnici Radomire, odkud chceme vystoupit na nejvyšší horu Albánie a Makedonie, Golem Koráb (2 764 m).

img_1194

img_1198

Výstup na Velký Koráb je relativně dlouhý. Zdoláváme při něm 18 km, nastoupáme 1 500 m a trvá nám to téměř 6,5 hodiny. Parádní vycházka, která může být pro někoho náročná z hlediska orientace. Místy totiž není vidět značka, po které se má člověka vydat a nejrozumnější je, hodit si do telefonu mou GPSku, kterou jsem si cestou na vrchol natrekoval (zájemci si o ni mohou napsat). Cestou dolů máme menší problém s bačovskými psy, kteří si chrání své stádo natolik pečlivě, že nám jdou po krku a na více než sto metrů. Naštěstí se nám daří probudit spícího baču, který jim sjednává respekt.

img_1204

Den poté přejíždíme do Makedonie, konkrétně k jezeru Ohrid. Koupeme se v panensky čistém a také příjemně ledovém jezeře a na oběd navštěvujeme albánského Jamieho Olivera. Pokud budete mít cestu kolem Ohridu, určitě navštivte tento podnik. Restorant Dashnorja E Fundit patří neskutečně sympatickému pánovi, který nás přežíral a upíjel k prasknutí. Jídlo mělo pět chodů a přinesl nám 15-ti litrový demižón svého domácího vína. Úžasný podnik a moc se těším, až se sem zase někdy vrátím! 🙂

img_1223

img_1228

Odpolední vycházka v Národním Parku Galichica byl poměrně výživný. Všichni jsme doslova přežraní k prasknutí a snažíme se vyškrábat na hřeben oddělující jezero Ohrid a jezero Prespa. V této oblasti jsem sice byl už v roce 2013, ale nikdy ne na tomto hřebeni a nemůžu si vynachválit překrásné výhledy! Se západem slunce přijíždíme do města Ohrid a po krátké prohlídce se přemisťujeme na večeři. Mužská část výpravy je lačná po noční akci, takže se s klukama vydáváme do víru velkoměsta. Navštěvujeme místní diskotéků a dáváme si do nosu v nedalekém jazzovém baru. Ohrid se za ty 4 roky, co jsem tu nebyl, poměrně změnil a je více turistický… 🙂

img_1241

Následující den balíme saky paky a frčíme směr Skopje. Krásné město, které doslova roste před očima. Podle mě má největší koncentraci soch v nadživotní velikosti na světě! Procházíme si centrum, náměstí, staré město a po krátkém obědě navštěvujeme i historickou pevnost Kale. Opět si troufám tvrdit, že se to tu za 4 roky změnilo k nepoznání a Makedonci jsou opravdu pracovití. Odpoledne navštěvujeme Kříž tisíciletí, které je jednou z největších místních turistických atrakcí. Na výšku měří 66 m a jedná se o nejvyšší monumentální kříž na světě, který jde vidět ze vzdálenosti až 30 km. Na večer se přemisťujeme přes město Tetovo do Popovy Šapky. Popova Šabka je jedno z největších lyžařských středisek v zemi a soudě dle vybavení a vleků se nemají vůbec špatně. Jediné negativum jsou všudepřítomní psi u kterých zkrátka nevíte, jestli vám nechtějí něco udělat. Následující ráno vstávám ve 4:00 a po tmě se vydávám na 2. nejvyšší horu Makedonie, Titov vrh (2 748 m).

img_1252

Běžet ultramaraton v rámci průvodcování některé výpravy je často dost na sílu a o obrovském boji s morálkou. Většinou mám jen jednu možnost „běžeckého okénka“, což je vzhledem k počasí dost velký risk. Nejen, že člověk musí vstávat pekelně brzo, ale navíc vymýšlí, jak co nejefektivněji zabavit účastníky tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Navíc je tělo už před samotnou výzvou neodpočaté. Jednu noc společensky ponocujete, následně většinu dne řídíte, nekvalitně jíte a běháte jen sporadicky (na výpravě opravdu není čas a snažíte starat o blaho ostatních). Každopádně jsem si svou 9. běžeckou výzvu naplánoval tak, že dvakrát zdolám tam a zase zpátky Titov vrh. Jednou sám ještě předtím, než moji účastníci vstanou z postele a napodruhé ve skupině, kdy hodlám odběhnout napřed a po chvíli se zase vrátit.

img_1272

Vstávám tedy ve 4:00 a snídám až za běhu. Není čas ztrácet čas. Než se pořádně rozkoukávám, už začíná svítat a vlastně je i docela příjemná teplota. Bál jsem se, aby mi nebyla zima a pro jistotu si do batůžku balím větrovku Inov-8. Je však zbytečná a překvapuje mě, že na Titov vrh nevede ani žádné strmé stoupání. Kopec je naprosto nezaměnitelný, protože na jeho vršku stojí věž, kterou právě v době naší návštěvy rekonstruují a předělávají na ubytování. Nahoře jsem během 100´ a dlouho neotálím. Mám co dělat, abych se do místa spaní nevrátil pozdě. Cvakám pár fotek, bouchám opičáckou tyčku a peláším zpět do Popovy Šapky. Vše vychází skvěle a kromě menší potyčky se Šarplaninci jde všechno jako po másle. Půl hodiny od příchodu do tábora se vydávám směr Titov vrh napodruhé, tentokrát již v doprovodu mých účastníků. Jsme domluveni, že v době mé nepřítomnosti bude skupinu vést Matouš. Matouš je zkušený orientační běžec (5. na juniorském mistrovství ve Švýcarsku) a jsme domluveni, že se sejdeme na vrcholu. Napodruhé přibíhám na Titov vrh po 33 kilometrech a 2 000 metrech. Dávám si na pár minut odpočinek, při kterém na chvíli únavou na trávě usínám. Po několika minutách se však probouzím a spatřuji v dáli své účastníky. Běžím jim naproti a tentokrát již potřetí a naposledy zdolávám Titov vrh. Pár minut na to sbíhám posledních 11 kilometrů směr do vesnice Popova Šapka a oddávám se zaslouženému odpočinku. Devátá výzva za mnou, paráda! 🙂

img_1273

Na večer se se skupinou přemisťujeme zpět do Skopje, kde se oddáváme nočnímu obžerství a probíráme nad drinkem své čerstvě nabyté dojmy. Probíráme veselé historky z cesty a už teď je nám jasné, že na tento výlet budeme ještě dlouho vzpomínat. Pár hodin na to vyjíždíme směr Maďarsko. Dáváme krátkou pauzu na koupačku a v podvečer dorážíme do Brna. Slušná jízda! 🙂


Fotky

Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *