#10. výzva – Slovensko. Srdeční záležitost

Posted on Posted in Výzvy

Pokud mají Slováci něco opravdu krásného, tak to jsou ženy a hory. Mou nejoblíbenější slovenskou destinací je jednoznačně Malá Fatra. Najdete tu úplně všechno. Technické a exponované úseky, strmá stoupání, běhavé hřebeny, živoucí lesy… Fatra si vás dokáže podmanit svou neskutečnou pestrostí a zároveň i surovostí. Průměrně tu nastoupáte jeden vertikální kilometr na deseti vzdálenostních a právě vysoké převýšení činí z tohoto překrásného koutu Slovenska pro mě tak lákavé prostředí.

img_1337

Do Malé Fatry jsem se zakoukal minulý rok, kdy jsme její hřeben za jeden den s Vojtou Bořilem přeběhli. Parádní akce, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat! Jeden den výstup na Gerlach a další ráno přeběh Fatry. Hodně akce a koncentrované srandy ve 48 hodinách – odkaz na článek. Jednalo se však o výběh z bodu A do bodu B a letos jsem si řekl, že bych chtěl najít logickou linii, která mi umožní mít start i cíl na jednom místě a přitom se vyhnout běhu po silnici. Studoval jsem dlouho mapové podklady a pak se tam dva dny po návratu z Makedonie vydal.

img_1303

img_1308

Přijíždím autem do Terchové a parkuji u Lidlu. To víte – až se vrátím po výběhu zpět, tak chuť na chipsy s colou bude k nevydržení… 🙂 Kolem 8:00 vybíhám směr Vrátna a po chvíli uhýbám ze silnice (520 m) strmě nahoru na vrchol Boboty (1 085 m). Dobrou hodinu a půl mi trvá, než se vyškrábu na Malý Rozsutec (1 343 m) a jelikož jsem moc kvalitně nesnídal, bouchám do sebe první opičí tyčku. Je překrásný slunečný den a uvědomuji si, že bude celý hřeben posetý turisty. Moc dlouho tedy neotálím a peláším po hřebeni dál. Zdolávám Velký Rozsutec (1 609 m), za kterým přichází velice technický seběh a při dlouhém stoupání na Stoh (1 608 m) si uvědomuji, že se mě pokouší sluníčko uškvařit zaživa. „**CVAK**,“ pořizuji dvě fotky a peláším střemhlav dolů. Po pěti minutách se hřeben opět zvedá a přichází mé oblíbené, pětikilometrové stoupání na Chleb (1 647 m). Všude je lidí jako smetí a nemám zrovna moc náladu na průběh Václavákem. Dopíjím poslední vodu co mám a nemůžu se dočkat občerstvovačky v podobě lanovky Vrátna – Chleb, kam pár minut na to přibíhám.

img_1313

img_1318

img_1323

Poroučím si jeden tekutý chléb a dávám na pár minut šábes. Loupu do sebe ychlazeného zrzka a vydávám se směr Veľký Kriváň (1 709 m). Po pár metrech mi docházejí dvě věci. Tou první je fakt, že jsem díky úvodnímu švihu na Boboty vystoupal za 24 km bezmála 2 800 m a tou druhou je skutečnost, že jsem po jednom pivku dost slušně nametenej 😀

img_1329

img_1344

Veľký Kriváň – paráda. Tu náročnější část mám za sebou a teď už to bude jenom mecheché,“ říkám si v duchu, ale přesto si uvědomuji, že mě k autu čeká ještě hooodně dlouhá cesta. Rubu to dolů o sto šest směr Malý Kriváň (1 671 m) a cestou na Stratenec (1 513 m) si pochvaluji, že zatím trať zvládám bez větší krize. Přichází však nejnáročnější úsek celé druhé poloviny trati. Pěšinka ze Stratence na Suchý (1 468 m) je techničtější, než se na první pohled zdá a loni jsem zde slušně vyhnil. Loupu tedy do sebe pár bonbonů Chimpanzee a než se vzpamatovávám z glykemického šoku, peláším strmou pěšinkou dolů ze Suchého. Po pár minutách následuje na Chatě pod Suchým zdravotní injekce v podobě rychlé Kofoly a letmým pohledem na mapy.cz se ujišťuji, že sestupuji správnou pěšinkou dolů do údolí. Po více než 6 hodinách běhu začínám pociťovat bolavé achilovky a snažím se nemyslet na to, jak úmorný závěr mě ještě může čekat.

img_1347

Sice jsem přeběhl hřeben Malé Fatry, nicméně mě ještě čeká 20 km dlouhý návrat zpět do Terchové. Z map a leteckých snímků jsem se dočetl, že se dá cesta absolvovat přes louky a místy je možno využít cyklostezku. Všechno jsem si hezky nacvakal do hodinek Suunto Spartan Ultra, jež mám při každé své akci na ruce a krásně mi ukazují cestu, kudy se vydat. Co vám budu povídat – z leteckých snímků vypadala cesta do Terchové sympatičtěji. Občas musím překrosit ohradníky s dobytkem, sem tam se mi do cesty postaví bažinka s potokem a než se dostávám k autu, mám už všeho plné zuby. K vymodlenému Lidlu přibíhám po 7 hodinách a 40 minutách. V nohou mám 52 kilometrů a bezmála 4 000 vertikálních metrů. Maximální spokojenost! Malá Fatra je mou srdeční záležitostí a už teď se těším, až se na její hřeben opět za nějakou dobu vrátím! 🙂

img_1360


Fotky

 

Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *